Můj první šamanský buben

3. května 2012 v 9:47 |  Šamanské bubny a paličky
9.4.2011 jsem na veletrhu Esoterika (je jednou do roka v Praze na Výstavišti) viděla bubnovat šamanku Anisju Semizool Monguš z Tuvy. Byl to pro mne zajímavý zážitek, neboť to semnou začalo zvláštně hrát, začalo se mi cukat tělo, dostávala jsem se, jak já tomu říkám do tranzu (možná to je jen změněný stav vědomí, nebo jak to nazvat - je to stav kdy moje tělo zůstává, ale vnímám ho jen velmi letmo nebo velmi vzáleně jako místo ke kterému se mám vrátit a moje duše si vysviští), nenechala jsem to jít dál, stopla jsem to......ale tato šamanka mi zaujala, a tak jsem šla hledat na webu zda nemá někde nějakou přednášku a našla jsem výuku vykládání z 41 kamenů v Maitree v Týnské ulici (http://samanskacesta.blog.cz/1207/moje-samanske-prozreni), tam jsem zjistila, že šamanismus je zajímavou záležitostí a že hlavně není třeba se držet dál nebo se ho bát. Do té doby jsem se ho stranila, jak jsem slyšela šamanimsu viděla jsem za ním omamné látky, drogy......což mi nesedělo. Díky Anisje a pak díky šamanovi z Grónska Hivshu jsem zjistila, že do změněného stavu vědomí se dá upadnout čistě, bez pomocí drog a to pomocí právě šamanského bubínku. To mi inspirovalo a nadchlo k tomu, že jsem si přála svůj šamanský bubínek. Prohlédla jsem si webové stránky jaké možnosti jsou......a šla jsem ještě dál, řekla jsem si, že by nebylo špatné, kdybych si bubínek mohla sama vyrobit. Zadala jsem do vyhledavače výroba bubnu a ejhle, vylezl mi odkaz, vůbec jsem se nezabývala tím, jaké že bubny se budou vyrábět, já chtěla přeci šamaňák a ani na chvíli mi nenapadlo, že by vyráběli jiné než šamanské.....a ejhle bylo mi odepsáno, že jde o bubny djembé, ale že by možná bylo možné vyrobit si šamanský bubínek, neboť Martincovi je také vyrábějí..... že se mi optají.....pak mi bylo sděleno, že pokud nás bude více......což jsem si řekla, že si přeji, aby nás bylo dost, tak že se budou dělat.....a moje přání bylo vyslyšeno....:0)

11. 6. 2011 se konal kurz v Ekocentru Šárynka v Praze. Dorazili jsme s kamarádem jako první. Vůbec jsem si tam nepřipadala jako v Praze, neboť to je velmi klidné místo. Nás, kteří jsme se pustili do výroby šamanského bubínku, se ujala Věrka Martincová a její manžel Vašek se ujal skupiny, která dělala bubny djembé. Nejprve jsme si měli vybrat korpus bubnu. Ihned se mi jeden zalíbil, byl menší než ty ostatní, stoupla jsem si k němu rozhodnuta, že ho jen tak nedám, kdyby někdo další o něj projevil zájem. Jak řekli, že si můžeme korpusy vzít vrhla jsem se bez zaváhání po tomto. Něčím mi přitahoval. Jako značku měl na sobě domeček, takový jako jsem malovala jako malá ve školce, což mi přišlo jako pozitivní. K bubnu jsme dostali předem do kulata připravenou kůži dle velikosti bubnu. K mému korpusu jako k jedinému patřila srnčí kůže (měla na sobě stejnou značku jako korpus), což mi velmi potěšilo, byl to jiný pocit, než z těch ostatních kůží (k ostatním patřila kozí). Sice kůže v sobě měla dírku, což je neklamný znak toho, že srna byla zastřelena, i ta dírka se mi zdála tak nějak milá, jen jsem měla obavu, jak se mi podaří kůži natáhnout, aby se dírka neobjevila na přední straně bubnu i Věrka řekla, že u mne bude vypnutí kůže trošku problémovější a ať počkám, že mi s tím pomůže. Kůži jsme ponořili do popelnice naplněné vodou, aby změkla.
V mezičase jsme se pustili do výroby paličky, neboť na šamanský buben se nehraje rukama. Nezdálo se to, ale palička některým dala poměrně zabrat. Klacík z kterého byla se musel osmirkovat, aby palička byla hladká. Na horní část se namotával proužek zeleného filcu. Na konci se musel šikovně přehnout, aby vršek paličky byl hezký a po navinutí se na konci přilepil lepenkou, přes kterou se navinul přírodní provázek a přichytil Herkulesem. Chtělo to trošku zručnosti.
Pak jsme začali tvořit vnitřní kolečko k uchycení kůže na držení bubnu z měkkého ohebného drátu. Udělali jsme z něho kruhy, kterých bylo několik na sobě a ty jsme pak k sobě upnuly ovinutím kolem dokola lepenkou (výběr byl mezi světlou a černou). Korpus bubnu jsme osmirkovali. Dál jsme se pustili do proužků z kůže, kterými se připevňovala kůže přetažená přes korpus k středovému kolečku. To nebyla legrace a naše úspěšnost byla různá. Proužky se dělaly tak, že se kulatá kůže uprostřed propíchla hřebíkem dostali jsme skalpel a jeli jsme kolem dokola kousek od okraje. Já jsem po chvíli našla grif a celkem mi to šlo, ale jak se mi rozutekly myšlenky, přestala jsem se soustředit a vyjela jsem z linie a provázek jsem přešmikla. Naštěstí byl už dost dlouhý. Bylo ho potřeba celkem dost. Myslím že kolem dvou metrů. Po obědě jsme se vrhli do samotné výroby bubnu. Speciální ostrou jehlou s pevnou nití jsme spojovali protilehlé konce kůže k sobě, aby vrchní kůže zůstala obalena kolem bubnu a "neutíkala" z něho. Následovala zodpovědná práce se skalpelem, kterým se po straně bubínku tvořily dírky do kůže, kterými se pak protahovala šňůrka z kůže navlečená do silné jehly od kraje k prostředníku kovovému kruhu. Dělat dírky skalpelem už bylo náročnější. Bála jsem se, abych se svým hrrr přístupem neudělala díru jako do ementálu… ona kůže nejprve vzdorovala, než prošla špička skalpelu, ale pak to šlo ráz na ráz. Dalším krokem bylo zespodu ostříhat okraje vrchní kůže, aby nebyly na dolní straně příliš dlouhé a nevyčnívaly. Pak se ještě dotahovaly provázky, aby se kůže vypnula a buben zněl. Když byla kůže dostatečně natažena, protáhl se pod ní po obvodu ještě jeden provázek z kůže, který na spodní straně bubnu udělal hezký vzorek a vše pěkně připevnil. Když jsem hleděla na ukázkový buben jak to vypadá a snažila se odhadnout jak se ten vzor vytváří, zdálo se mi to trošku náročné, ale jak se pak ukázalo, "kdo umí, ten umí" a věc tak složitě vypadající se ukázala lehkou. Šlo "jen" o to vědět, jak na to a to nám Věrka moc hezky objasnila, takže nám to šlo jako po másle. Nakonec jsme vytvořili kříž na držení bubínku do spodního kruhu a na to nám už byla ponechána vlastní kreativní tvořivost. Na závěr se vrchní díl bubínku zajistil kolíčky. Dle instrukcí se pak čeká tak tři dny, než si konečně budeme moci zahrát, ale stojí to za to!
Když jsem stáli na autobus objevila se duha. Tu mám velmi ráda, začala jsem bubínku říkat Duhový bubínek.
Jsem Věrce a Vaškovi Martincovým velice vděčná, že se nás ujali a naučili nás své dovednosti neboť oni sami k svému umění došli praxí. Podíl Věrky a Vaška na úspěšném vytvoření bubnu je nemalý, neboť připravují korpusy, vyčiní kůže a perfektně při výrobě vedou a radí. Jejich zkušenost se stavbou je penězi neocenitelná.
Pro mne to je zcela jiný pocit, když mám bubínek jehož zrodu jsem se od počátku účastnila, který jsem si vlastnoručně vyrobila (tedy mimo korpusu a přípravy kůže) a jsou v něm moje energie a hlavně záměr, že to bude šamanský bubínek. Tím vším mi je velmi blízký....... je to citová záležitost....
Akahai :0)
PS: moji zkušenost s malbou na buben teprve napíšu.
Toto je stránka Věrky a Vaška Martincových kteří kurz vedli:
Tady jsou fotky ze dne kdy jsme bubínek vyráběli (Šárynka):
Upoutávka na akci výroba bubínku:

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama